곡 정보

Tak pojďte, kluci a holky, blíž, ať je nás tu víc
pojďte sem, kdo bude dál, ten neuslyší nic
tu podivnou historku vo Tonce a vo jednom pánovi
kdo nebude poslouchat do konce, ten se nic nedoví.R: Proboha, Tonka, jo, to je kus zlatem kovanej
vostrej jazyk a vostrej nůž má v botě schovanej
jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou
a když se šuntá po štatlu, vrže jí v kolenou.2. Sype si to takhle Tonka ulicí a vrazí do chlápka
co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka
říká jí:Pardon, madame, asi jsem do vás trop
a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob.
R:
3. Chodili spolu až do rána lipovou alejí
a potom si Bob začal stěžovat:Mě nohy bolejí,
a já je mám zase jak dřevěný, jo, Tonka vodpoví
a rukou zaťuká lehounce na dřevo dubový.
R:4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu
a že to byl chlápek jízlivej, řek':Já vám pomohu,
a Tonka, ta se ani nehejbá a kouká jako šus
a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus.
R:5. Když viděl Bob ten hroznej knajf, dal ruce nad hlavu
a stojí a je z toho celej štajf, Tonka má zábavu
a potom se najednou začne smát a tiše řekne jí:
Račte se, madame, podívat, kdepak to stojejí
R:6. A potom se tiše votočí a klidně vodchází
a ruce má v kapsách a píská si a nic mu neschází
a Tonka, ta se za ním vožene a leží na zemi
a vidí dvě nohy dřevěný v kanále vražený.
R:7. Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále
a přitom se celá zpotila a měla namále
a najednou se vám položí a už nedýchá
jenom ta poslední nadávka zazněla do ticha.R: Proboha, Tonka, jo, to byl kus, a už je pod hroudou
a jí zpívám to svý blues a roky, ty zatím jdou
měla vám funus tutovej a rakev na míru
a Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru.